Básně

Prach

Padá nám na těla, bělavý prach.

Snáší se z minula, skrz času práh.

Jak krásný a smutný ten zjev, co jsem zřel,

Klouže se po vzduchu pocit, co jsem chtěl.

Padá zde z minula, světa, co byl,

svět, co je příběhem, svět, co jsem žil.

A z toho prachu si stavíme svět.

Svět, který bude, z toho, co zbylo.

Svět, který měl být a toho co bylo.

Svět, který volá a vrací se zpět.

Svět ze zbytků světa, kde rozumu zdroj,

z chvil, kdy správná věta, je více, než boj.

A vidíš to až teď.

 

Otráven

Otráven myšlenkou,

nechce se spát.

Myšlenkou zbytečnou

co ruší řád.

Otráven, koluje,

v žilách mi dlí.

Myšlenkou neznámou

však sama si sní.

Není již dne, svět zakryla tma,

celý den a snad i noc jeví se ta

myšlenka otravná, co chce mi lhát,

jak scéna neměnná, co ruší řád

Anglicismy

Nějaký štědrý donátor

Dal my refrigerátor.

Kampak si jen postavím

refrigerátor kovový?

Že prý je to jako prezent

za to, že jsem vzorný student.

Stejně jako včera, dnes

vezmu si svůj módní dres.

A ač to není elegantní

nakoupím dnes za diskontní.

 

Epizoda

Tok myšlenek, která je správná.

Bijí se, přetahují. Možná, že žádná.

A když visím za okraj a provaz mi nikdo neháže, vzpomínám.

A když se ty přes řadu ran a překážek dostat chceš ke mě,

pak já chci k tobě.

Stroje

Znají jen jeden tón, stále jen jej

monotónně si broukají.

Není jak strojům, když každý den

si při práci zpívají.

Příroda umělá

Vyprávíš o zelené louce.

Té, na samotném okraji města.

Úniku od betonu a kovových konstrukcí.

Stromy, nebe, kopce…

Vysílač, který nechce s vysíláním přestat

Solární panel na poli, energii v energii mění.

Tu, co svítí na tvou tvář,

paprsky svítící na cesty,

místo, čas, jen slunce zář.

 

Když se slaví

Sešel se drak s opicí na návštěvu se sjeli.

Dali si po slivovici, okno otevřeli.

Vzpomínky jím vylétly, jako vyplašení ptáci,

A pak rozhoupali svět, jen tak pro legraci.

Dotaz?!

Když se tážeme?

Máme dotaz.

A když si zařveme!

Tak jsme nahlas.

 

Óda na vodovodní kanálek

Ach jak jsi zkrášlil cestu mou, černobílou, všední.

Vstoupil jsi do mých kroků.

Jsi nejkrásnější, nejkulaťoučtější z vodovodních kanálků.

V tobě, milá němá tváři, mám vždy svou oporu.

Až u služeb získám klíček, na vždy budem spolu.